Pokračovatel starého blogu, poněvadž Ofélie si tam už naplnila kapacitu galerie...

Láska na první pohled

23. october 2015 at 14:48 | Ofélie |  Dva měsíce s Tibeťany a Indy
Že člověk Indii a zvlášť Dillí buď miluje anebo nenávidí. A já vím, že patřím do první skupiny a spadla jsem do toho po uši.
Nějak ale do poslední chvíle (jako obvykle) nebyl čas na připravování (duševní i materiální), nebo na rozmejšlení. Ani na uvědomění si, co se vlastně děje. Balila jsem si den předem a ten den ráno a to, že letím do Himálají mi došlo až, když jsem vystoupila z letadla v Dillí.



Cesta byla zajímavá... Ač jsem do té doby měla městské Rusy docela ráda a Moskvu jsem vidět chtěla, 17 hodin na letišti mezi Rusy mi stačilo. (To ale nemění nic na tom, že na Sibiř chci.) Vízum do Moskvy na den je dvakrát tak drahé jako jsem platila za dva měsíce v Indii a tak jsme zůstaly v transferovém prostoru. Nedá se tam platit jinak, než rubly. (Euro ani dolar jim nic neříká.) A není tam směnárna. Zato tam mají automat na obaly na mobil a trička s potiskem Putina. Putin jako kovboj na koni, Putin s věncem květin kolem hlavy, Putin jako James Bond, Putin do půl těla sedíc na medvědovi v rukách mající mega zbraně, Putin v květovaných plavkách a barevným nápojem sedící na pláži pod nápisem Krym, Putin se slunečními brýlemi atd. Boží, ne?


Veganský jídlo musim objednávat vždycky před letem hodně dopředu, ale v letadle Moskva-Dillí automaticky jídlo bez masa dostali všichni:) (A už jsem byla zamilovaná! Pozorovala jsem jemný, od sluníčka vyšisovaný turban sikha sedícího předemnou se svojí starou maminkou, jeho chlupy zezadu na tlustém krku, maminčin drdol s tenkou jehlou (kudlou), její tenkou ruku, jak se natahovala pro čaj od letušky. Pozorovala jsem obtloustlou mladou indku sedící ve stejné řadě jako my, měla odstávající uši a velký nos, krásné vlasy a pořád se usmívajíc se přehrabovala v jídle, co jsme dostali. Vypadala jako myšička. A byla tak ošklivá, že byla krásná. Pozorovala jsem inda, který dirigoval na předních místech celou svoji rodinu, dvě ženy, nějaké sestry a matku, kopu dětí. Sám si za celou cestu nesedl, pořád urovnával hvízdající inďata, ptal se žen, jestli něco nechtějí, dirigoval letušky pro džus, tam pro vodu a kapesník... Atmosféra už v letadle byla přátelská, všichni se usmívali, lebedili si, nikdo neměl nos nahoru.)

První kroky v Dillí. Kurňa, jsem fakt tady. Doopravdy. Když jsem vycházela obtěžkána batohem ven z letiště, zadržela jsem dech a řádně nasála až venku, v ruchu hluku křiku a barvách neuvěřitelného města. Bylo to cítit jako ohřátej mořskej vzduch za čínskou restaurací. Hltala jsem vzduch velkými doušky, nestíhala pořádně kousat, tak moc mi chutnal.




Jako celé Dillí!
Vylezla jsem z letiště s kamarádkou a nevěděly jsme vlastně vůbec nic. Jen, že musíme strávit někde noc, poněvadž nám to letí až brzo ráno. Bály jsme se, že do centra to z letiště nestihneme, tak jsme si lehly na zem před letiště, pozorovaly hrající si pouliční psy, zvykaly si na nikdy nekončící skřek tuktuků, autobusů, cyklorikš a aut. Monča dlouho neusnula, já velmi rychle. Opřená hlavou a zaháknutá rukou do mého zeleného batohu na vyleštěných horkých dlaždicích před letištěm.




Ráno jsem se vzbudila překvapená, poněvadž kolem mě to vypadalo naprosto jinak, než před usnutím. Mezitím se k nám v noci přidalo spousta indických žen, zabalených v barevných šátcích, naskládaly se kolem nás, vytvořily jsme jakousi ženskou tlupu, všechny spokojeně chrněly a tak jsme musely našlapovat opatrně, když jsme se proplétaly ze středu pelechu ven, abychom některé neskříply vlasy nebo sárí.

A konečně jsme vzlétly tím třetím letadlem, které nás mělo donést do Himálají, do Lehu, a přistát na nejvýše položeném letišti na světě. Jenže to se trochu zvrtlo.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Gauri | Email | Web | 8. march 2016 at 14:13 | React

Ty jo. Máš úžasný zážitky. :-) A pěkně to všechno popisuješ. :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.